Bonjour

Byla jsem jeden z přibližně tří lidí, kteří se nikdy netoužili podívat do Francie ( protože tam chtějí všichni a ajfelovka je ten druh nesprávného kýče ).
A úplnou náhodou jsem měla možnost jet do Francie, takže právě teď si hřeju zadek v pařížský posteli, vedle mě leží polonahá Keira na obálce Grazie ( a já si prohlížím jenom obrázky, protože francouzsky umím jenom pozdravit a poděkovat) a já se už nechci vrátit domů. Všechno mi přestalo připadat jako kýč, když jsem prošla první pařížskou uličkou ( vždycky jsem měla zafixovanou tu špinavou Francii z Julie Lescott ), protože všechno vypadá tak... jinak, tak staře, nikdo nikam nespěchá ( až na nás, protože na to máme jenom tři dny ).
No a když jsem objevila uličku přeplněnou antikvariáty a nejvíc retro sekáč ever, když jsem viděla megaplakáty early Madonny za pět euro ( tam jsem si představila pištět Mishu :D), teprve pak jsem si uvědomila, jak málo málo času jsou tři dny na návštěvu Paříže.

Webcamerově před odjezdem do Versailles ( upřímně, byl mnohem menší, než jsem čekala )

Pureblood Slytherin mám na ruce hennou ještě z premiéry Pottera :D